V úterý ráno jsem se probudil s myšlenkou, že začnu zařizovat internet. Dlouho jsem se nemohl dovolat na Brittish Telecom, protože měli obsazené linky. Když se mi to konečně povedlo, automatická služba mi ohlásila, že si mám vybrat ze dvou možností. Buď vydržím na telefonu a budu čekat kdovíjak dlouho, než na mě přijde řada, nebo řeknu své jméno a naťukám na mobilu číslo a z BT mi zavolají sami.
Vybral jsem si druhou možnost s tím, že přinejmenším nebudu plýtvat kreditem, který jsem si o den dříve dobil. Po půl hodině mi začal zvonit mobil zrovna ve chvíli, kdy jsem dojedl snídani. Přijal jsem hovor a na druhé straně se ozvala nějaká slečna z BT, co že prý potřebuji. Vysvětlil jsem jí, že máme v bytě telefonní zástrčku a rád bych nechal zavézt internet. Začala se mě vyptávat na základní věci jako na jméno, datum narození, ZIP kód našeho bytu atd.
Po vyplnění všch základních informací se mě slečna zeptala, jestli bydlíme v Jute street. To jsem potvrdil. Slečna mi oznámila, že nám hoši z BT nejdříve musí zavézt linku a až poté budu muset objednat internet. A také velmi milý fakt, že toto zavedení bude nejdříve za 10 pracovních dní (14.srpna) a bude stát 124,99 liber. Spadla mi čelist, ale co naplat, řekl jsem no problem. Pak jsem vybíral tarif podle toho, co mi četla. Nakonec mi popřála hodně štěstí a že se prý těší na další spolupráci. Pětadvacetiminutový hovor byl u konce a zaujal první místo v mém neoficiálním žebříčku hovorů v cizím jazyce.
Kategorie:
Scotlife
| Počet přečtení: 1511x
|
Žádné komentáře
|
2. srpna 2007, 15:28
Přidat komentář
Komentáře
