V páteční den se toho událo docela dost. Jednak mám už krůček zakončení školního roku, druhak Češi porazili Skoty. A ještě něco navíc...
Do školy jsem jel dneska s tím, že bych rád zakončil dva předměty a dal zkontrolovat jeden report, který budu odevzdávat příští týden. Obojí se povedlo, proto mám už na udělání do školy opravdu jen ten report. Jedná se sice o více než padesátistránkovou dokumentaci k projektu, ale už mám většinu hotovou a věřím, že co nejdříve skončím.
Po škole jsme klasicky čekali na autobus, ale ten nepřijížděl. Většina studentů odjela, jenom asi pětadvacet studentíků nic. Čekali jsme asi čtvrt hodiny, po které náš pan řidič konečně přijel. Museli jsme se však narvat do busu společně s lidmi z Ellonu a z Hutonu, takže nám byl autobus málem malý. V pátek už teď většinou jezdí opravdu zlomek lidí, proto tohle byla docela změna.
Přijeli jsme do Ellonu, kde vystoupili Ellonští a ti druzí, a čekali jsme, kdy se autobusák rozjede. Jenže on nic. Pak se na nás otočil a ptal se, jak dlouho tam ještě budeme sedět, že je problém v dopravě a musíme přestoupit. Tak jsme vylezli ven a tam na nás čekala jedna dodávka. Nemám tušení jak, ale nacpalo se nás tam 12 - dva Slováci, Bulhar, Estonka, šest Skotů a dva Češi.
Ještě během jízdy busem jsem se pokoušel naladit na mobilu rádio, kde bych mohl slyšet info o již probíhajícím zápase. To se mi bohužel nepodařilo. Jakmile jsme ale byli v dodávce, Skoti poprosili řidiče, jestli by nám mohl pustit rádio, tak jsme poslouchali. Pak mi napsal Yardík, že kouká s pár lidmi na fotbal na Holburn street u kruháče, že můžu klidně přijít. Tak jsem se nechal vyhodit místo klasické zastávky na King street až na Holburn street.
Do baru jsem přišel ve chvíli, kdy akorát začínal druhý poločas za stavu 0:0. Všude Skoti, jenom my čtyři Češi jsme se tísnili u jednoho stolečku. Musím přiznat, že mě hrozně překvapil Sionko. Když jsem ještě v dodávce slyšel, že hraje, tak jsem se chytal za hlavu a nechápal jsem, jak takový dřevák mohl nastoupit. Ale překvapil mě hodně. Hlavně při jeho druhém gólu, kdy pěkně vyškolil obránce hostí a pohotově skóroval. I Kadlecův gól stál za to.
V životě bych nevěřil, jaký člověk může mít adrenalin, když řve třikrát gól a jednou bučí - a všude kolem jsou Skoti a hází na něj nenávistné pohledy. Taky jsem se trochu obával, že po návratu domů zjístím, že mi kvůli české vlajce v okně do pokoje vězí pouze velká díra a někde poblíž se válí dlažební kostka. Nic takového se však nestalo.
Večer jsem šel do práce s tím, že budu na flooru. Manageři jsou totiž Skoti jeden jako druhý, navíc velmi fotbalově orientovaní. Moc lidí to však nezajímalo a já byl za barem...
Kategorie:
Scotlife
| Počet přečtení: 1156x
|
Žádné komentáře
|
31. května 2008, 14:37
Přidat komentář
Komentáře
