V životě každého z nás pravděpodobně alespoň jednou nastane chvíle, kdy zjistí, že je potřeba něco opustit a začít nanovo. Mně tato chvíle nastala krátce po příjezdu z Vánoc.
Už na konci listopadu to v MIMu nebylo nic moc. George, jakožto nový kuchař odešel a zbyli jsme dva kuchaři a tři KPs, což rozhodně na běh kuchyně nestačilo. Pak přišli dva noví kuchaři, čímž jsme se dostali do dobrého počtu lidí v kuchyni a konečně začala práce odsýpat. Jenže jeden z těch nově příchozích kuchařů velmi rychle pocítil volání domova a tak se přesně po týdnu spakoval a odcestoval do Indie. Zbyli jsme 3 na 3 a docela to i fungovalo.
I tak jsem ale začal vnímat, že to není úplně ono. Po Vánocích jsem dostal nabídku pracovat na stejné pozici v Premier Inn hotelu. Začal jsem o tom tedy přemýšlet a pomalu se připravoval na začátek února, kdy oznámím, že končím. V lednu vůbec bylo málo co dělat, práce kvapem ubývalo a přímo to směřovalo k odchodu.
V den, kdy jsem šel tedy do práce naposled s tím, že skončím, mi otevřel překvapeně hlavní kuchař. Divil se, co tam dělám, že mi měl zavolat manažer, že nás KPs budou potřebovat jenom během víkendů a že si radši máme hledat práci. Moje připravená řeč tedy vzala za své a nemusel jsem říct skoro nic.
Druhý den jsem se byl domluvit v Premier Inn na hodiny a rovnou jsem podepsal smlouvu. Na pohovoru jsem byl o týden dříve. Další den ráno jsem už nastoupil do práce. Byl to pátek třináctého, což se může stát snad jen mně a Františku Koudelkovi, přeborníkovi v judu z týmu STS Chvojkovice - Brod. :-)
Nicméně se nic zásadního nestalo, zatím to v práci vypadá dobře a líbí se mi tam. V kuchyni jsme čtyři Češi, dva Slováci, dva Skoti, dva Indové a jeden Angličan a hraje nám tam česká muzika, kterou máme rádi...
Kategorie:
Práce
| Počet přečtení: 764x
|
Žádné komentáře
|
17. února 2009, 15:52
Přidat komentář
Komentáře
