Už je březen a to znamená, že pracuju v klubu Espionage přes půl roku. Za tuto dobu se toho v „Espiu" změnilo tolik, že bych ho možná ani nepoznal.
Je hodina před začátkem mé pracovní doby a já se začínám připravovat do práce. Beru na sebe černé kalhoty, červené tričko se znakem ESPIONAGE na hrudi a nápisem BAR SUPPORT na zádech. Na něj si oblékám černou košili s dlouhým rukávem. Černé čisté boty jsou samozřejmostí. Do batohu si dávám dvě zástěry - červenou a černou, knížku, hřeben, dežodorant atd.
Je půl hodiny do začátku směny. Vycházím z domova. Už je tma a pozdě večer, ale to mě netrápí, protože jsem si zvykl. Absolvuji v podstatě stejnou cestu jako v pondělí a ve středu, když jdu ráno na školní autobus.
15 minut před začátkem směny přicházím k Espionage. Zdravím se s doormeny a vybíhám schody v hlavním vchodu. U nových obrovských zrcadel kontroluji účes, vše se zdá být ok. ;-) Vcházím do Pravdy, zdravím barmany a jdu do office, kde zdravím managery. Tam si beru svůj Texas key, na kterém je připevněn můj megaotvírák od výrobce mexického piva Corona. Koukám se na dnešní BAR PLAN a zjišťuji, že není dnešní, ale nedělní. Ptám se tedy managerů, kde dneska jsem. Jeden z nich mi řekne, ať jdu na Pravdu Small a zatím přeskládám všechny láhve, které byly po kontrole místo na zadním baru na předním.
5 minut do začátku. Jdu na Pravdu Main, kde jsou dva lidi, jeden z nich nový supervisor. Přihlašuji se do systému a jdu na Pravdu Small. Tam nikdo není a neznám rozestavení lahví na zadním baru, poněvadž jsem tam v podstatě za barem poprvé. Jdu tedy poprosit jednu supervisorku na Kasbar, aby mi s roztříděním lahví pomohla.
Ta souhlasí a za chvilku je front bar prázdný. Leštím pípy na pivo a cider, nandavám koncovky a zjišťuju, že jedna od Guinessu chybí. Ptám se na to kolemjdoucího managera, který netuší, ale pak se vrací s tím, že je ta pípa stejně rozbitá, tak je to jedno. Otírám lahve na zadním baru od prachu, nandavám lahve do prázdných optics a i ty otírám.
Podle bar schedule mám dnes umýt všechny pintové sklenice. Musím však počkat na myčku, která se nejdřív automaticky čistí. Pak tedy všechny sklenice umyju a dám na určené místo. Problém je, že jich je moc, nandavám je tedy do košíku a nesu na Pravda Main, ať si s nimi naloží podle svého.
Rozsvicuji ledničky, leštím jejich prosklené dveře a následně jdu pro nový Mr.Muscle a blueroll, protože obojí došlo. Co zbývá? Jasně, led. Ice machine dole je ale rozbitá, tak jdu na Mata Hari, kde do binu nakládám led kyblíkem na šampus.
Vracím se na bar a chvíli po mně přicházejí první zákazníci. Nějací indové. Chtějí dvě pinty francouzského piva Kronenburg a láhev amerického Budweiseru. Jeden z nich platí kartou, proto tisknu dvě účtenky, z nichž jednu podepisuje. Porovnávám podpis s podpisem na kartě, jsou totožné. Vracím mu kartu a druhou účtenku, podepsanou účtenku dávám do kasy. Ouch, kase ale chybí vnitřek! Tak tam zatím vkládám účtenku jenom tak, snad se někdo brzy objeví. Je to tak, manager za chvilku nese kasu.
Přichází moje spolubarmanka a já jdu na půlhodinovou přestávku do staffroomu. Beru si s sebou pití - pomerančový cordial s limonádou a několika kousky pomeranče. Brčko a míchátko jsou samozřejmostí. ;-) Ve staffroomu se chvilku bavím s ostatními, pak čtu další kapitolu Hlavy XXII, kterou jsem začal číst už asi před rokem a ne a ne ji dočíst. Na tu půlhodinovou přestávku je ideální.
Je čas, tak se vracím na bar. Lidí přibylo, ale rozhodně není plno. Ono se taky není čemu divit, když není víkend. Obsluhujeme, myjeme sklenice, které přinesli floorboys a floorgirls. Když je chvilka času a zrovna nikdo nic neche, tak se bavíme, nebo tancujeme.
A ejhle, dvě ráno. Končíme! Nene, pane, už vám opravdu nic nenaleju. Ani vám, slečno! I když jste moc pěkná a mrkáte na mě. Ze stolu beru svíčky a házím je do kyblíku s ledovou vodou. Pak sbírám menu ve tvaru kostky a dávám je do rohu na bar. Pak stoly utírám. „Spolubarmanka" mezitím udělala stocklist, tak jdu do stockroomu a nandavám do košíku láhve na doplnění ledniček. Mezitím je utřený přední i zadní bar, tak vybírám lopatkou dřez a všechny ty brčka a spol házím do koše.
Přichází floormeni, aby si vzali bottlebiny a rubbishbiny. Zametáme a vytíráme bar. Toť vše! Jdu se podívat na ostatní bary, jestli nepotřebují pomoct, ale dneska byl klidný den, tak nikdo pomoc nepotřebuje. Jdu tedy za floormeny a pomáhám jim roztřídit lahve.
Když už je i tohle hotovo, jdu se odhlásit na jeden z barů, napíšu svůj čas v office a jdu si pro věci do staffroomu. A pak už hurá domů!
Takhle přibližně vypadá moje klasická šichta ve všední den. Přes víkend je akorát více narváno, takže se nikde nedá hnout a je pořád co dělat. Jak to vypadá na flooru či v cloakroomu napíšu zase příště...
Kategorie:
Práce
| Počet přečtení: 1438x
|
Žádné komentáře
|
15. března 2008, 19:52
Přidat komentář
Komentáře
