Mobil se mi v úterý dopoledne netrhnul. Hned po skončení hovoru mi přišla od Filipa zpráva, že jedou na výlet mimo město a jestli nechci jet s nimi. 28 dní jsem byl v aberdeenském městském centru, případně v jeho nejbližším okolí. To není pro kluka z vesnice úplně jednoduché. Vidím samé obchody a kultuturní zařízení, spoustu aut a lidí, ale nikde nejsou žádné louky, krávy a lesy. : -) Tak jsem jel. Srazili jsme se na King street hned za Morrisons. Netrvalo dlouho a seděli jsme v autobuse mířícím na Crathes castle, hrad vzdálený 20 mil od města. Vlastně jsem ještě nepředstavil účastníky zájezdu. Kromě mě a Filipa jela ještě Markéta, filipova přítelkyně, a Tomáš, filipův spolubydlící z Brna.
Asi v půli cesty si k nám blíže přisedl jeden ze mála skotů, kteří tím autobusem jeli, a začal se nás vyptávat odkud jsme, kam jedeme a tak. Byl to takový fajn týpek. Dozvěděli jsme se o něm, že jede za mámou, má anglickou holku, jako každý skot má svůj kilt v klanových barvách (červený z modrými a zelenými pruhy) a jednou by se rád podíval do Prahy. Bavili jsme se o všem možném. Nelíbilo se mu, že podle Markéty trpí většina skotských žen nadváhou a skotské jídlo stojí za nic. : -) Popravdě s ní její názor sdílím. Skot nám poradil, že se nemáme vůbec zdržovat s Drum castle, kam jsme se původně také chtěli vypravit.
Než jsme přijeli na stanici Crathes castle, řidič nám to dal hlasitě vědět a skotský mladík nám zamával na rozloučenou. Potom jsme už stoupali do mírného kopce a nasávali vůni lesa. Připadal jsem si jako doma za barákem. Došlo mi taky, že jsem už strašně dlouho v lese nebyl. Maturita a tak, však to znáte. Crathes castle byl asi půl kilometru cesty, takže jsme na něj dorazili docela záhy.
Ten den můžu označit za nejhezčí den za uplynulých 28 dní. Sundali jsme si boty a natáhli jsme se na krásný trávník před hradem. První, co nás napadlo bylo to, že tomuhle bychom v Čechách rozhodně hrad neřekli. Pak jsme řešili to, zda vůbec slovo castle v překladu znamená jenom hrad, nebo jestli to není třeba tvrz, nebo zámek. Podíval jsem se do svého mobilního slovníku a doměnku potvrdil.
Crathes castle je známý svou krásnou zahradou. Už jenom za plotem vypadala opravdu překrásně a chtěli jsme se tam jít podívat. Ale popravdě 8 liber za vstup je přece jenom trochu moc. Rozhodl jsem se, že radši půjdu dvakrát do kina. Půjdu se dovnitř podívat s rodiči, až se za mnou jednoho dne přijedou podívat. Stejně to dopadlo s prohlídkou castlu, která stála 10 liber. Raději jsme se odebrali k obrovskému sekvoji. Následovala zastávka v obchodě se suvenýry, kde jsme si každý koupili několik pohledů.
Poté už jsme se rozhodli vrátit zpět. V Aberdeenu jsme chtěli něco malého zakousnout v McDonalds. Objednal jsem si mou oblíbenou kombinaci – vanilkový shake a dvojitý cheesburger. Proti cheesburgeru nemám nejmenších námitek, byl přesně takový, jak jsem si ho představoval. Ale ten shake, ten shake. Vanilkový chemický shake vanilko-tuti-fruti chuti, to nebylo to, na co jsem z českých McDonaldů zvyklý. Opravdu horší jsem ještě neměl.
Další zastávkou bylo několik obchodů s obuví, protože Tomáš si chtěl koupit nový pár sportovních bot. Na Union street jsme jich prošli několik, ale nikde neměli potřebné číslo 10,5. Nakonec jsme se dostali do obchodního centra blízko Sainsbury´s, přesněji do jednoho outletového obchodu, kde už se nabídka rovnala poptávce. Našel jsem i několik pěkných značkových párů bot pro sebe za slušnou cenu. Alespoň vím, kde mám dále nakupovat obuv. : -) Tím náš výlet skončil. Ve Skotsku jsem čekal zelenou a ta se mi v úterý konečně ukázala.
Kategorie: Ostatní
| Počet přečtení: 1211x
| Žádné komentáře
| 3. srpna 2007, 15:28
Přidat komentář
Komentáře
