Když už jsem měl školu hotovou a v práci jsem dal výpověď, mohl jsem konečně odjet domů na prázdniny.
Martin mi nabízel, jestli s ním nechci jet o pár dní dříve, ale nakonec jsem se rozhodl místo s Brittish Airways využít služeb Megabusu a následného letu s Jet2. Přece jenom jsem se rozhodl trochu ušetřit a začátek prázdnin bláznivé jízdě nebránil, spíše naopak. Navíc Jarda se rozhodl udělat stejnou věc a jet se mnou, takže jsem se ani tentokrát nepřesouval domů sám.
Z Aberdeenu jsme se rozhodli jet Megabusem v 7:55 až do anglického Manchesteru, kde jsme měli být v 16:20. Tak trochu jsme si říkali, že se aspoň projedeme po Skotsku a uvidíme místa, kam jsme se předtím nedostali. Ale přes 500 km dlouhá cesta, která zabrala 8 a půl hodiny nijak příjemná nebyla. Ještě z nás pomalu ale jistě vyprchával alkohol z projuchané noci oslavy Ewži narozenin a navíc nás tížila ospalost. Do toho byl krásný den, takže na nás také vesele svítilo sluníčko. Přes všechno tohle (a možná také díky tomu) se nám docela rychle povedlo usnout.
Zastávku v Dundee jsme prospali a probudili jsme se krátce po deváté hodině těsně u Perthu. První, co jsme uviděli, byl velký most po levé straně. Už si nepamatuji, jestli jsme po něm jeli, ale rozhodně to byl takový první záchytný bod po odjezdu z Aberdeenu.
Chvíli na to jsme usnuli znovu a probudili jsme se až ve chvíli, kdy autobus zastavoval. To už jsme byli v Glasgow a bylo asi tak čtvrt na dvanáct. V Glasgow mě zaujalo množství různých univerzit a college, které tam všude byly. Opravdu jsem jich tolik po hromadě ještě nikdy neviděl.
Od té doby jsme spali tak střídavě a hlavním znakem naší cesty potom bylo, že autobus se pomalu ale jistě začal plnit lidmi, kteří postupně přistupovali. Ti, co vystoupili na některých zastávkách, byli rozhodně v menšině a tak pohodlí ze začátku cesty, kdy kolem nás v podstatě nikdo nebyl, docela rychle zmizelo.
Z Glasgow až do Anglie nebylo žádné větší město, proto jsme většinou viděli samou zeleň, velké hory, větrné elektrárny a všudypřítomné ovečky. Když jsme tedy v půl třetí dojeli do Prestonu, byli už jsme v Anglii. Preston je takové "předměsto" Manchesteru. Narozdíl od skotských měst ze žuly, Aberdeenem počínaje, je Preston typicky anglický. Snad každá stavba v tomto městě je z červených cihel. Tedy až na autobusové nádraží, to je celé z betonu. ;-)
Netrvalo to dlouho a byli jsme v Manchesteru. Včas, dokonce s půlhodinovým náskokem. Došli jsme si zjistit, kdy nám jede autobus na 20 km vzdálené letiště, jenže ten jel asi až za hodinu a půl. Proto jsme se rozhodli využít služeb místní taxislužby. Udělali jsme dobře. Taxikář se s námi během cesty vybavoval o Čechách, hlavně tedy o českém pivu a českých ženách. Cesta trvala přibližně stejně dlouho, jako v Aberdeenu z bytu na letiště, navíc byla jen o dvě libry dražší, než ta aberdeenská. To mně docela překvapilo, přece jenom aberdeenské letiště je skoro o polovinu blíže od našeho bytu, než je to manchesterské od centra.
Na letiště jsme dojeli s velkým náskokem a proto jsme měli ještě čas sednout si k poslednímu předprázdninovému pivu na Britských ostrovech. Pak už jsme nasedli na letadlo, v klidu dojeli domů a prázdniny mohly začít...
Kategorie:
Ostatní
| Počet přečtení: 745x
|
Žádné komentáře
|
18. června 2008, 22:15
Přidat komentář
Komentáře
