Ráno při snídani jsem zjistil, že skála, pod kterou se hostel ve Flodigarry nachází, byla místem natáčení jedné ze scén filmu Stardust. Na steně v jídelně totiž visel poster s obrázkem, který bych mohl vyfotit sám, jen vylézt ven.
Po snídani jsme celá banda (, kterou jsem mimochodem ještě nepředstavil - Jindra, Michal, Vašek, Ruda a já) vylezli před hostel nadýchat se čerstvého vzduchu před druhým náročným dnem. Nejen že sluníčko krásně svítilo, on také z vedlejšího hotelu vylezl dudák a začal dudat skotské songy. Parádní atmosféru dokreslovaly hory rozeseté všude kolem.
Sbalili jsme se a trochu nakvap bez rozloučení jsme vyrazili z hostelu na další cestu. První zastávkou druhého dne byl nejseverozápadnější cíp ostrova Skye. Stál tam hostel, u kterého byl bílý pes, který nás dovedl až ke zřícenině hradu Duntulum Castle. Tam nám ochotně pózoval až do chvíle, kdy zvětřil další turisty a běžel jim naproti. Opět jsme udělali pár fotografií a jeli dál.
Během chvilky jsme dojeli ke skanzenu, který mapoval život na ostrově Skye před pár staletími. Přijeli jsme brzy, ještě před otvírací dobou. Při čekání na otevření jsme si udělali pár fotek a nakonec se rozhodli, že pojedeme dál a ušetříme trochu času, snad kdyby jsme se někde zdrželi. Po asi kilometru jsme narazili na ruiny kostela. Ruda ho běžel vyfotit se svým profesionálním foťákem, my ostatní jsme jako správní turisté čekali v nastartovaném autě.
Odtud jsme jeli podél západního břehu a měli výhled na Atlantský oceán. Přes cestu nám občas přeběhla ovce, občas celé stádo. Dojeli jsme do Uigu, městečka umístěného u prostřed jedné ze zátok. Natankovali jsme pohonné hmoty, které nám málem došly. Ruda začal hledat menhir, který našel na Google Maps a po chvíli jsme ho objevili. Na další cestě jsem po chvíli objevil další dva, které jsme si taky vyfotili. U dalších kamenů trčících ze země kolmo vzhůru jsme se už raději nezastavovali.
Objeli jsme dva Lochy a udělali si několikakilometrovou zajížďku na konec světa do Trumpanu. Tam je pěkná vyhlídka na moře a hned vedle ní jsou tři zdi kostela a velký hřbitov. Také je tam tabule, která vysvětluje, kde se tam ten kostel vzal, hlavně tedy ten hřbitov. Na Skye byly dva znepřátelené klany - MacDonaldové a MacLeodové. Nevím, co tomu předcházelo, ale jednou zapálili MacLeodové u vchodu do jedné jeskyně velký oheň. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se v té jeskyni neukrývalo 395 MacDonaldů. Ti se samozřejmě udusili. Do roka a do dne vymyslel vůdce MacDonaldů lest, vyplavil se se svými muži u Trumpanu zrovna ve chvíli, kdy se v kostele konala mše, zatarasili dveře a kostel zapálili. Zachránila se jenom jedna dívka, která prolezla malým okýnkem kostela.
Po Trumpanu následovala korálová pláž. Nedalo se k ní dost dobře zajet, proto jsme se docela prošli. Ale stálo to za to. Běloučká pláž, Slunce svítilo, vál lehký vánek, no pohodička. Skoro jako v Karibiku. Jen kdyby ta voda nebyla tak studená...
Na další cestě jsme se zastavili u Dunvegan castle, který patřil MacLeodům. Nechtělo se nám platit vstupné a tak Jindra s Vaškem zopakovali trik z Dunnotar castle, přelezli plot a udělali pár fotek hradu. Mohli jsme jet dál. Další konec světa nás čekal na tzv. Neist point. Tam stojí maják a taky krásné skály, o stádu ovcí v údolí se snad ani nemusím zmiňovat. Při cestě na maják jsme objevili traktor Zetor a ujistili se, že česká práce se ve světě neztratí.
U majáku jsme se zdrželi a proto jsme museli před jízdou trajektem vypustit zastávku do jediné palírny na seznamu výletu - Taliskeru. Zamířili jsme tedy přímo do Armadale na trajekt. Cestou už jsme už ani moc nemohli obdivovat krásy ostrovní přírody. Hory, údolí, zátoky, hrady, menhiry, ovce - to vše je na Skye všude a v takové míře, že ačkoliv jste z toho nadšení, jste tím přesycení a docela toho máte dost.
Ferry v Ardvasaru - Armadale jsme prošvihli o pět minut a museli jsme čekat hodinu a půl na další. Vyhládli jsme si koupili klasické fish & chips a byli překvapení, že v tak malinkém rychlém občerstvení připomínajícím vietnamský stánek v Čechách přijímají platby kreditní kartou. Prohlídky v místním hradě už skončili, ale naštěstí byl přístupný i po otevírací době. Hrad to byl opravdu zachovalý a velmi pěkný, navíc s krásnou zahradou plnou stromů a květin. A patřil komu? Patřil klanu MacDonaldů.
Vrátili jsme se do přístavu, nalodili se na trajekt, dali sbohem ostrovu Skye a jeli zpět na skotskou pevninu. Cesta do Malaigu trvala necelou půlhodinu a než jsme se nadáli, byli jsme na místě. Doplnili jsme zásoby a vydali se na cestu do Fort William. Během ní jsme objevili další korálovou pláž a také starý (nejspíš římský) akvadukt.
Do Fort William jsme dorazili za šera a tak jsme se ubytovali v hostelu, sedli k večeři a pivu a do dvou do rána jsme debatovali o ranním výstupu na Ben Nevis...
První část: První den výletu na Skye a Ben Nevis - cesta na Skye
Druhá část: První den výletu na Skye a Ben Nevis - Skye
Čtvrtá část: Třetí den výletu na Skye a Ben Nevis - výstup na Ben Nevis
Kategorie:
Ostatní
| Počet přečtení: 547x
|
Žádné komentáře
|
30. dubna 2009, 17:21
Přidat komentář
Komentáře
