Přelom června a července, Veselíčko u Milevska, třicetistupňová vedra, kopačky a míč, fotbalová brána, tým vedoucích, skupina dětí. Výborný týden plný fotbalu.
První ze tří kempů, které jsem během prázdnin absolvoval, byl fotbalový kemp. Jak už jsem psal v některém z předchozích článků, během února mě kontaktovali vedoucí fotbalového kempu s otázkou, zda-li bych se nechtěl účastnit dětského fotbalového kempu jako vedoucí. Dříve jsem už jako vedoucí na fotbalový kemp chtěl jet. Jenže se mi to nikdy nepodařilo, většinou kvůli tomu, že se kryl termín s anglickým kempem. Tentokrát jsem souhlasil, protože jsem věděl, že v daném termínu mám čas.
Nechal jsem se ostříhat, sbalil si věci a 27.června, den před začátkem kempu, jsem vyrazil s naší Audi 80 do Písku. Tam už na mně u sboráče čekali kluci, tak jsem se s nimi pozdravil, naložili jsme vybavení do aut a jeli jsme do Veselíčka. Ačkoliv jsem už dříve viděl různé fotky z předchozích kempů, pořádně jsem si místo konání kempu mohl "očíhnout" až ve chvíli, kdy jsme do Veselíčka přijeli. Bydleli jsme v místní základní škole, která má snad jen 4 třídy. Hned vedle je pěkné fotbalové hřiště a kuchyně, opravdu ideální místo pro konání fotbalového kempu.
Vyndali a připravili jsme všechny věci, dali jsme si "srandamač" 3 na 3 a jeli jsme zpátky do Písku. Kluci přespávali doma, já jsem spal v našem sborovém domě. Druhý den po poledni jsme opět dojeli do Veselíčka a pomalu se připravovali na účastníky.
Zapomněl jsem dodat, že tento fotbalový kemp byl pro děti od 6ti do 10ti let, takže vlastně pro docela malé caparty. :-) Původně jsem měl jet na fotbalový kemp pro starší, ale představa, že budu trénovat kluky, kteří jsou ti nejstarší jen o 4 roky mladší než já, zvlášť po roční skotské fotbalové pomlce, se mi moc nelíbila.
Postupně začali přijíždět účastníci. Byli jsme si kopnout s jedním, pak se dvěma, pak už nás bylo dost, abychom mohli začít hrát fotbal na menší brány a nakonec z toho byl megazápas ve správném počtu hráčů a nesprávném počtu brankářů. Rozdělili jsme se do družstev, zahráli jsme si fotbal a po večeři jsme se šli koukat na finále Eura. Fandili jsme až na výjimky Španělům, kteří nás nezklamali.
Druhý den byl už skutečný nefalšovaný a plnohodnotný den. Plnohodnotný den vypadal následovně: opoledne se po skupinách trénovaly herní situace, odpoledne se po skupinách hrálo mistrovství světa, večer pak většinou různé turnaje. Jak jsem byl ale ještě zvyklý ze Skotska na chladnější počasí, dostal jsem v tom pěkném dni během chvíle úžeh a bylo mi špatně, o spálených zádech ani nemluvě. Skoro celé úterý jsem tedy proležel.
Družstva byl rozdělené do dvou skupin - na starší a mladší. Každý z vedoucích měl tým složený ze čtyř hráčů, které trénoval a ti pak hráli zápasy. Během týdne každý tým sbíral body a na konci týdne bylo finále. Můj tým byl složen z mladších hráčů.
Můj tým se jmenoval Celtic (že nevíte proč?). No a protože vedoucí jiného týmu je Američan, který pochází z Texasu, pojmenoval svůj tým Rangers. Do finále se probojovaly právě týmy Rangers a Celtic, takže jsme měli pěkně derby jako v Glasgowě. :-) Po základní hrací době byl stav finále 1:1 a já jsem během přestávky připravoval kluky na to, že mohou dostat góla a bude konec, tak by si z toho nic nedělali. Prodloužení se totiž hrálo na zlatý gól. A navíc to, co se mi na těchto capartech líbilo bylo to, že opravdu každý okamžik zápasu prožívali naplno. Hlavně tedy když prohráli, to pokaždé brečeli. ;-) Ještě že jsme měli vedoucí Janu, která dělala takovou mámu a pofoukala jim vždycky bebíčko, když to bylo třeba.
Ale zpátky k zápasu. Rozhodčí zapískal začátek prodloužení, pár rychlých přihrávek a je tu gól, Celtic vítězí! Nečekal jsem to a byl jsem nadšený. Kluci to dokázali, vyhráli a nebrečeli. :-)
Dva dny před koncem kempu přijel americký tým, který měl trénovat na fotbalovém kempu pro starší. Děti z nich byli úplně vyplesklé, pořád za nimi chodili a tak. Američani se dokonce nabídli, že pomůžou ve Veselíčku udělat nějakou práci, která je potřeba, tak jsem se s nimi vydal dávat pořezané větve u místního rybníka na valník. Musím říct, že pohled na Američany, kteří pracují v malé vesničce v Čechách byl nezapomenutelný. Zvlášť, když jedna Američanka točila, jak všichni pracují. :-)
Poslední večer před odjezdem přijeli rodiče, tak jsme je mohli trochu seznámit s programem a také jsme si zahráli zápas rodiče vs. děti. Stálo to za to a zápas skončil smírně remízou 3:3. Kemp to byl výborný, užil jsem si ho a uvidím, jestli nepojedu příští rok znovu...
Kategorie:
Czech
| Počet přečtení: 893x
|
Žádné komentáře
|
5. července 2008, 19:19
Přidat komentář
Komentáře
