Cesta tam a zase zpátky...
Cestu zpět jsem tak nějak neřešil. Sice jsem počítal s tím, že si rezervuji letenku a autem už nepojedu, ale stejně jsem věděl, že mám pro případ nouze auto v záloze a nemusím se tedy bát, že bych se neměl jak dostat zpět. Po příjezdu jsem na bookování letenky zapomněl a po Štědrém dni a následných 4 dnech v divočině v Novohradských horách už ceny letenek nebyly tak příznivé. Když jsem si poté přece jenom jeden let vybral a následně měl problémy s platbou pomocí karty, opět jsem se rozhodl pro cestu autem.
Cesta začala akčně poměrně brzy. Den před odjezdem hlásila předpověď počasí, že na celém území České republiky a také v části Evropy budou sněhové přeháňky. O tom jsem se přesvědčil hned ráno, kdy se mi naskytl pohled na zasněžené Hvožďany. Ondra vyjel ze Znojma o chvíli dříve, než jsem čekal a tak už u nás doma zvonil asi v půl jedenácté.
Hledal jsem, kde je auto, ale nemohl jsem ho najít. Na to Ondra řekl, že se mu stala malá nehoda a těsně před Hvožďany zapadl v zatáčce do příkopu. Šli jsme ho tedy vytáhnout a docela rychle se to podařilo. Jedinou závadou na autě byl prasklý nárazník a trochu uražená značka.
O hodinu později jsme vyjeli od nás a zamířili směrem na Aš. Nedlouho po vyjetí nás začala dojíždět Fiesta nějakého místního blázna. Za chvíli skončila za námi v hodinách. Do Aše jsme dojeli bez větších komplikací asi za 3 hodiny.
Naložili jsme kluky, natankovali jsme, skočili si na jídlo a opět jsme se vydali na cestu. Prvních 300 km v Německu bylo utrpením. Dálnice i silnice druhé třídy byly zasněžené a ucpané. Až ve Frankfurtu se situace zlepšila a mohli jsme konečně vyrazit rychleji.
Když nám do Oostende v Belgii chybělo necelých 300 km, usnul jsem a vzbudil se zrovna ve chvíli, kdy jsme dojeli k trajektu. Před začátkem odbavení jsme měli ještě 3 hodiny a proto jsme si zdřímli. Odbavení pak probíhalo docela rychle, jen jsme pro jistotu poschovávali lahve s alkoholem, které jsme měli pro případ nouze připravené. Trajekt byl klidnější a větší než minule, proto jsme si docela dobře odpočinuli. Navíc jsme tentokrát jeli za světla, proto jsme mohli vidět moře a cesta byla zajímavější.
Po příjezdu do Ramsgate jsme si opět přetočili ručičky hodinek o hodinu zpět a před další cestou si skočili do The Sovereign na jídlo. Vyjeli jsme v jednu hodinu odpoledne, kdy byl vcelku hustý provoz. I tak se nám ale dařilo prokousávat se Anglií velmi dobře. Asi stokilometrovou trasu kolem Londýna jsme zvládli v rekordním čase, když jsme se celou dobu honili s nějakou slečnou v modrém Yarisu. Ta se nám snažila stále ujet a když jsme jí předjeli a ujížděli, tak se nechtěla nechat zahanbit a zase nás předjela.
Zbytek cesty se již nic, čemu bych chtěl věnovat odstavec, nestalo. Snad jen dodám, že do Aberdeenu jsme dojeli živí a zdraví krátce po jedenácté hodině večerní.
Kategorie:
Czech
| Počet přečtení: 802x
|
1 komentář
|
6. ledna 2009, 16:00
Přidat komentář
Komentáře
mr.,
29. ledna 2009, 16:40
joo, ty jsi cestovatel :) dobry clanek ;)
