V červenci se moje akce kupily jedna za druhou, proto není moc divné, že jsem ani ne dva dny po příjezdu z fotbalového kempu vyrážel zase úplně jinam.
Tentokrát se jednalo o takový malý čundr. Domluvil jsem se s Markétou, že sedneme v Písku do vlaku a pojedeme do Suchdola nad Lužnicí, kde je v okolí mnoho pískoven vhodných pro koupání. No a tak jsem si sbalil krosnu, koupil jízdenku a jeli jsme.
Během dvaceti minut jsme přestupovali v Ražicích na jiný vlak směr České Budějovice. Mysleli jsme si, že od této chvíle pojedeme až do Českých Velenic stejným vlakem, ale opak byl pravdou. No, tak trochu. Když se blížily Budějovice, přišel za námi průvodčí s tím, že pokud jedeme do Velenic, musíme si přesednout do předních vagónů vlaku. Jinak bychom totiž byli odpojení zůstali na budějovickém vlakovém nádraží.
Až do Českých Velenic jsme si mysleli, že máme na přestup asi půl hodiny času. Poté jsme ale zjistili, že je to úplně jinak a z půlhodinky se stal rychlý přeběh do vedlejšího vlaku. Měli jsme to o fous, vlak se rozjel hned po tom, co jsme do něj naskočili.
Cestu jsme tedy zvládli a do Suchdola nad Lužnicí jsme přijeli krátce po poledni. Během jízdy vlakem mi Markéta řekla, že její táta má v Suchdole půjčenou chalupu a já jsem konečně pochopil, proč chtěla jet zrovna sem. Zašli jsme se za ním podívat, ale nikdo nebyl doma. Za chvíli však Markétě táta zavolal, že brzy přijede, tak jsme na něj počkali. Byl s rodinou v lese na borůvkách. :-)
Po vydatném obědě složeného z lívanců a borůvkové kahudy jsme se rozhodli přesunout do suchdolského autokempu. A že nemáme auto? Nevadí. Plánovali jsme cestu dojít pěšky, ale nakonec nás Markétin táta vzal do kempu autem. Postavili jsme stan, šli se navečeřet a obhlídli jsme nejbližší pískovnu. Úplně to lákalo jít se vykoupat, jenže počasí nám moc nepřálo a voda byla studená.
Druhý den odpoledne přijel Radek, třetí člen naší výpravy. Přijel autem, takže jsme byli konečně plnohodnotnými účastníky autokempu. Sice na nás lidé koukali divně, ale to mělo svůj důvod. Jedno auto - 3 lidé - 2 stany 2x3 metry. Úplně v klidu jsme si mohli začít zpívat "mám malý stan, mě na nohy táhne, snad ze všech stran" a byla by to pravda. V noci byla Markétě taková zima, že jsem obětoval svůj spacáček do mínus sedmnácti a spacáky jsme si prohodili.
S Radkem a jeho autem bylo naše čundrování mnohem snažší. Hned jsme obhlídli všechny okolní pískovny a v jedné z nich se vykoupali. Den po Radkovu příjezdu jsme se vypravili do Třeboně, pěkného to města. Vlezli jsme do zámku, prohlédli jednu expozici, dali si pizzu a poté jsme se šli podívat na náměstí. Tam jsme vlezli do věže a mohli vidět okolí Třeboně s rybníky.
Během večerů jsme přemýšleli, co jsou ta velká světla, která se objevují na obloze každou noc. Když jsem byl před dvanácti lety v Řecku, tak něco podobného dělala místní diskotéka. Vydali jsme se hledat zdroj záření a byla to znovu diskotéka. Vlezli jsme dovnitř, tam docela mrtvo, ale hrálo se, tak jsme si objednali pivo a chvilku jsme tam vydrželi.
Popravdě jsem si původně čundr představoval absolutně jinak a myslel jsem si, že budeme spát někde v lese. Ale bylo to jinak a jsem za to moc rád. Název čundr byl tedy hodně nadnesený, ale užil jsem si to...
Kategorie:
Czech
| Počet přečtení: 818x
|
Žádné komentáře
|
11. července 2008, 21:35
Přidat komentář
Komentáře
